Jiří J. K. Nebeský
Příběh lágru — Internační tábor a perzekuce Němců v Hranicích (1945—1946)
96 stran 210 x 120 mm, šitá brožovaná vazba, cena 88,- Kč
ISBN 80-239-1307-7

Jiří J. K. Nebeský
Die Geschichte des Lagers — Das Internierungslager und die Verfolgung der Deutschen in Mährisch-Weisskirchen (1945—1946)
96 Seiten 120 x 210 mm, in Tschechisch, Preiss 5 €
ISBN 80-239-1307-7

Knížka Příběh lágru se zabývá protiněmeckými perzekucemi, ke kterým docházelo v letech 1945-1946 v moravském městě Hranice (Mährisch-Weisskirchen). V první kapitole povšechně charakterizuje vztahy českých Němců a Čechů v průběhu historie. Druhá kapitola se věnuje soužití Čechů a Němců v Hranicích a okolí od 16. do 20. století. Autor se snaží ukázat, že germanizace a čechizace obyvatel většinou nebyla způsobena přílivem příslušníků jiného etnika, ale jen změnou národnostní sebeidentifikace obyvatel. Vedle obyvatel, kteří ovládali pouze češtinu či pouze němčinu, existovala v regionu početná vrstva bilingvního obyvatelstva, která se vlivem politických, hospodářských a kulturních tlaků hlásila jednou k národnosti české, podruhé k německé. Nejsilnější germanizační složkou ve městě byli hraničtí Židé, kteří byli vyvražděni paradoxně za německé okupace českých zemí.
Ve třetí kapitole autor popisuje mnohostranné perzekuce hranických Němců a "nových Němců" (tedy Čechů, kteří se za okupace přihlásili k německé národnosti) - omezení svobody pohybu, povinnost nosit označení "N", konfiskaci majetku, zbavení československé státní příslušnosti, jazykové perzekuce, nucené práce atd. Ve dvou následujících kapitolách je podrobně popsána historie tří internačních táborů, ve kterých byli hraničtí Němci v květnu 1945 uvězněni. V prvních týdnech tam často docházelo k mučení internovaných, ženy byly znásilňovány příslušníky stráže, vojáky Rudé armády i tzv. partyzány. Nejméně 9 lidí bylo v hlavním internačním táboře umučeno. Text se opírá o dochované protokoly z policejních výslechů.
Šestá kapitola popisuje vyšetřování těchto zločinů a činnost soudů. Většina viníků vůbec obžalována nebyla a ti, kteří obžalováni byli (často jen za majetkoprávní zločiny), byli většinou osvobozeni. V poslední kapitole je krátce popsán odsun Němců z hranického okresu, k němuž došlo v létě 1946. Autor upozorňuje na nesrovnalosti v počtech Němců, kteří byli odsunuti a kteří zůstali v ČSR. Z celého okresu Hranice bylo vysídleno více než 7 tisíc osob. Z města Hranice asi 200-300 Němců, přičemž stejný počet jich ve městě zůstal. Autor dochází k závěru, že k Čechům se dnes v ČR hlásí potomci řady lidí, kteří byli po válce perzekvováni jako Němci, a také do Německa bylo odsunuto množství lidí "českého původu".

Das Buch „die Geschichte des Lagers“ beschäftigt sich mit dem Thema der Verfolgungen von Deutschen, die sich in den Jahren 1945--1946 in der mährischen Stadt Hranice (Mährisch-Weisskirchen) abspielten. Im ersten Kapitel wird zunächst allgemein das Verhältnis zwischen tschechischen Deutschen und Tschechen im Verlauf der gemeinsamen Geschichte charakterisiert. Das zweite Kapitel betrachtet das Zusammenleben der Tschechen und Deutschen in Weisskirchen und seiner Umgebung vom 16. bis zum 20. Jahrhundert. Der Autor versucht deutlich zu machen, dass die Germanisation oder Tschechisation der dortigen Bevölkerung meist nicht durch eine Zuwanderung von Zugehörigen des anderen Etnikums verursacht war, sondern nur durch Änderung der nationalen Identifikation von Seiten der Bevölkerung selbst. Neben Bewohnern, die entweder nur die deutsche oder nur die tschechische Sprache beherrschten, existierte im Region eine breite bilinguale Bevölkerungsschicht, die sich unter Einfluss von politischen, ökonomischen und kulturellen Drücken abwechselnd zur tschechischen und deutschen Nationalität bekannte. Die am stärksten zur Germanisation beitragende Gruppe in der Stadt waren die weisskirchener Juden, die paradoxerweise während der deutschen Besatzung der tschechischen Länder fast völlig ausgelöscht wurden.
Im dritten Kapitel beschreibt der Autor die vielseitigen Verfolgungen der weisskirchener Deutschen und der „Neudeutschen“ (d. h. Tschechen, die sich während der Okkupationszeit zu deutscher Nationalität bekannten ) – Einschränkungen der Bewegungsfreiheit, die Pflicht das Abzeichen „N“ zu tragen, Enteignung, Entledigung von der tschechoslowakischen Staatsbürgerschaft, sprachsgebundene Persekutionen, Zwangsarbeiten usw. In den zwei darauffolgenden Kapiteln wird sorgfältig die Geschichte der drei Internierungslager, in denen die Weisskirchener Deutschen im Mai 1945 in Haft genommen wurden, beschrieben. In den ersten Wochen kam es dort häufig zur Folterung der Gefangenen, Frauen wurden von Mitgliedern der Lagerwache, Soldaten der Roten Armee und sogenannten Partisanen vergewaltigt. Mindestens neun Menschen kamen bei Folterungen im Hauptinternierungslager zu Tode. Der Text geht von aus dieser Zeit erhaltenen Polizeiprotokollen aus.
Das sechste Kapitel behandelt die Ermittlungen dieser Straftaten und die darauffolgenden Gerichtsprozesse. Eine Großzahl der Schuldigen wurde niemals verurteilt und diejenigen, die für schuldig erklärt wurden (in den meisten Fällen handelte es sich um Eigentumsrechtsdelikte) wurden nachträglich freigesprochen. Im letzten Kapitel wird in Kürze die im Sommer 1946 ablaufende Abschiebung der Deutschen aus dem Weisskirchener Region beschrieben. Der Autor weist auf die Missverständnisse bezüglich der Anzahl der abgeschobenen Deutschen und der, die in der Tschechoslowakischen Republik geblieben sind. Aus dem gesamten Bezirk Weisskirchen wurden mehr als 7000 Menschen ausgebürgert. Aus Weisskirchen waren es ca. 200-300 Deutsche, wobei ungefähr die gleiche Anzahl in der Stadt blieb. Der Autor gelangt zu dem Schluss, dass sich heute in der Tschechischen Republik die Nachkommen einer Reihe von damals als Deutsche verfolgten Weisskirchnern zur tschechischen Nationalität bekennen und auch eine beträchtliche Zahl von Menschen tschechischer Abstammung nach Deutschland abgeschoben wurde.