Ze zámku odpadlo kus zdi a zavřeli kvůli tomu celý park. Zase jedna věc, kterou jsem nepochopil. Přehmatů spojených s lipenským parkem je ale mnohem víc. Tak třeba naprosto zmatené kácení a výsadba stromů; položení trubek ke kašnám, které nikdy nebudou; lavičky, na kterých se nepohodlně sedí; asfaltové chodníky; absurdně prokácená alej kolem rozpadajících se zdí; přemnožené a neprořezané jmelí likvidující vzrostlé stromy; plechová psí bouda v severovýchodním rohu a konečně osvětlení parku, které už dlouho kraluje žebříčku lipenských debilit. Proč to píšu? Protože mám park rád. Záleží mi na něm. Ne jako původcům brutální úprav, kteří v parku snad ani nikdy nebyli. Je mi parku líto, když vidím jak skomírá, místo aby vzkvétal. Parky jsou oázou klidu měst. Jakousi pseudopřírodou v naprosto kulturní krajině. Měli bychom je hýčkat, ne likvidovat nebo zavírat. Snad si to lipenští radní uvědomí a něco s tím podniknou. Lipenský park na to neúspěšně čeká už řadu let.