Popíjím Sauvignon a přemýšlím. Dlouho tu nebylo nic a najednou, dvě vinotéky. Kterou si vybrat? Jedna je přímo na náměstí, druhá v méně strategické Blahoslavově ulici. Mohlo by se zdát, že tenhle fakt ji předurčí k druhým houslím. Nestalo se. Proč? Odpověď je jednoduchá. Na náměstí nemají špatná vína, to ne, neuvědomili si však, že víno se nevybírá podle názvu, ale podle chuti. Pořádný košt je pro správnou vinotéku nezbytný. Zabrání tomu, aby se milovník cukrem syceného Ostravského Kahanu nechal napálit výbornou kyselinkou Rýnského Ryzlinku a naopak. To ve Vinotéce u Františka bezpochyb vědí dobře. Proto se taky podle mého soudu chytili líp, než vinotéka na náměstí. Kus kouzla Františkovy vinotéky se nicméně ve frmolu každodennosti za rok její existence trochu vytratil. Duch vinotéky byl dřív tak nějak přívětivější, dnes mám pocit, jako by šlo víc o peníze. Ale to už je kapitalismus. A v podnikání prý není dobré znát bratra.