Pravda je, že z nově postavené helfštýnské hlásky je krásný výhled do okolí, a že zvyšuje turistickou atraktivnost Helfštýna. Pravda je ale i to, že s podobnými úpravami starobylých památek nesouhlasí ani památkáři ani já. A to se s nimi ne vždycky shodnu. Vyprávěla mi jedna kamarádka památkářka, jak je dostavba Helfštýna uváděna na památkářských konferencích jako odstrašující příklad. Musel jsem se smát, konečně jsme trochu slavní. Možná bude z Helfštýna jednou hotel. Kus poetiky, kterou měla tahle zřícenina v dobách mého dětství, je každopádně pryč. Stejnou tvář si zachoval akorát Drahotuš, který stojí naproti Helfštýnu na druhé straně Bečvy. Jenže z něho už toho moc nezbylo. I když je fakt, že z těch pár šutrů dýchá minulost jako z málo čeho. Musel to být impozantní pohled, když ještě stály ty hrady oba dva. Možná měli Brontosauři (nebo kdo to vlastně dnes ten Helfštýn dostavuje) postavit radši nový Drahotuš. Tam už jaksi není tolik co pokazit.