Kavárnu v Konírně jsem vždycky považoval za nevyužitou šanci. Její interiér vypadá jak z devadesátek a přitom vznikal o dobrých deset let později, korunu tomu ovšem nasazuje tento odporný obraz osvětlený odpornými reflektory, ten se sem hodí jak pěst na oko. Napadá mě, kam se asi poděl ten velký obraz krajiny s Helfštýnem, který visel ve vestibulu kina? Tomu by to tady mohlo slušet. Sezonní otvíračku jsem dřív považoval za hendykep, ale dnes ji beru za přednost. Aspoň se máme přes zimu na co těšit. I když já sem vlastně chodím, jen když obsluhuje moje dcerka. Na cizí lidi už nejsem zvědavý. Mně už je dobře jen mezi svými.