Mám rád stromy, jak jste si asi všimli. Rve mi srdce, když se dívám, jak Opičák chátrá a pozvolna nás opouští. Přitom by stačilo málo – nechat jeho haluze pohřížit do země, a z nich pak vyrostou nové kmeny. Mimochodem takto přišel Opičák v minulých staletích ke svému bizarnímu zjevu. Pokud to neuděláme, je tento nádherný strom odsouzen k zániku.