Doufal jsem, že odchodem paní Kleckerové a paní Prudilové (první jmenovaná zemřela, druhá byla vyhozena) zavane do výstavy lipenských výtvarníků v Konírně čerstvý vítr a částečně se tak i stalo, jen si nejsem jistý, zda jsme si příliš pomohli. Letošní třetí „ročník“ tohoto výtvarného bienále působí sice přehlednějším a čistším dojmem, než ten minulý, ale bylo to za cenu toho, že ne na všechny výtvarníky se dostalo, dost jich bylo vyřazeno. To je podle mě u výstavy regionálních výtvarníků (kde nejde ani tak o umění, jako spíš o lásku k tvorbě a radost z ní) nepřijatelné. Vystavovat mělo být umožněno každému výtvarníkovi, který o to projevil zájem, a všem zúčastněným měl být poskytnut stejný prostor. Zda někdo nainstaluje jeden velký obraz nebo deset malých je jeho věc. Toto je jediný spravedlivý přístup, kdy se nikdo nemůže cítit ukřivděn. Kurátoři by v tomto případě byli zbyteční.
Další věc, která mi dost vadí, je název výstavy - Konfrontace. To slovo působí jednoznačně negativním dojmem, evokuje konflikt, střetnutí, roztržku. Naprosto nesouzní s podstatou celé akce, proto apeluji na její organizátory: „Změňte název!“
A teď pár slov k reprodukované fotografii, je na ní dílo Jaroslava Kulíška s názvem Tovačov. Fotka je to povedená, můžeme si na ní však hezky ukázat, jaká úskalí fotografické médium skýtá. Jarda Kulíšek je místní malíř, nikoliv fotograf, předpokládám, že tuhle fotku nafotil tak nějak mimochodem a stejným způsobem se dostala i na výstavu. V tom je právě ten problém fotografie, že každému člověku se občas nějaká ta fotka povede, totéž nelze říct o kresbě, malbě, grafice, soše, u těch je potřeba něco umět, jinak výsledek vždy stojí za nic.
A co říci závěrem? Dozvěděl jsem se z lipenských kuloárů, že k vyřazeným umělcům jsem měl původně patřit i já. Tož to už bych opravdu nepřežil!