V minulém roce vyšly v Lipníku hned dvě regionální publikace, tak pojďme se na ně podívat. Na koncertě Ivy Bittové v kulturním domě Echo (nechápu, proč se to tak jmenuje, já bych to nazval Přikrylův nadační dům) se křtila kniha Lipník nad Bečvou - pohlednice a fotografie. Paní Musilová při křtu řekla, že se autoři nemají za co stydět. S tím by se dalo souhlasit, na ostudu ta knížka určitě není, klopýtnutí se v ní ale najdou. Tak například se Lipník nestal roku 1847 nejrušnějším překladištěm Ferdinandovy dráhy, jak se píše na straně 98, ale naopak v tomto roce překladištěm být přestal. Jsou-li na fotografii cedule s německými nápisy, bude fotka sotva pocházet z roku 1950 (strana 100). Komentáře k fotografiím jsou celkově nedostatečné, takže se má člověk mnohdy problém vůbec zorientovat. Ale za největší chybu knihy považuji doplicitu fotografií, některá místa jsou v knize hned na několika vpodstatě stejných záběrech, tento nešvar je tak častý, že nejde zřejmě o náhodu, ale o záměr. Ovšem záměr který jsem naprosto nepochopil. Druhou publikací, která loni vyšla je Příroda Pobečví a vydala ji lipenská buňka Českého svazu ochránců přírody pod vedením Petra Tomáše. K ní nemám vpodstatě co říct, ta knížka se prostě kurevsky povedla!