Pár slov k výstavě lipenských výtvarníků, která se nakonec z neznámých důvodů jmenuje Konfrontace. Amatérští výtvarníci zpravidla netvoří proto, aby něco velkého dokázali nebo sdělili, ale jednoduše pro radost. Nemá tedy cenu hodnotit, kdo z nich je větší a kdo menší umělec. Osoba kurátora je u výstavy tohoto typu zcela zbytečná a nepřináší žádnou novou hodnotu. Snad jen tu, že některým výtvarníkům byl poskytnut prostor přímo obrovský, zatímco druzí mohli vystavit s bídou jeden obraz. Je v tom trapný nepoměr. Výstavy se účastní tolik tvůrců, že nemám sílu každého okomentovat. Řeknu tedy pouze, co mě nejvíc zaujalo. Zaprvé je to obrázek Pepy Smyčky, inspirovaný reklamním letákem, zadruhé mile dětské ilustrace Leony Zezulové, a zatřetí „autorská“ knížka Nikoly Lauberové (až na ten odfláknutý přebal). Ač měla výstava hned dvě kurátorky, není o nic lepší ani horší, než byla minulá výstava lipenských výtvarníků v Domečku v roce 2009, která se obešla bez kurátorů. Už tehdy se mimochodem plánovalo, že se bude výstava opakovat po dvou letech. Tak doufám, že tentokrát to nedopadne stejně, a na další Konfrontaci nebudeme muset čekat taky dvakrát déle.