Když zemřel prezident Havel, seděl jsem doma a měl jsem pocit, že musím něco udělat. Vzal jsem tedy svíčku a šel ji zapálit ke státotvorné desce Masaryka a Beneše na lipenské radnici. Jedna už tam hořela. Pak jsem šel na Nadsklepí a spláchnul ten smutek becherovkou a pěti pivy. S Havlem umřel i kus mého mládí, ta nádherná doba přelomu osmdesátých a devadesátých let. A ráno když jsem šel nakupovat, bylo tam svíček už osm.