V posledním čísle Liplistů se hodně brebentilo o rekonstrukci a přeměně kina, tak pojďme se dnes bavit právě o něm. Měl jsem lipenské kino vždycky moc rád. Chodil jsem do něho už za komoušů a ponořen do jeho tmy, unikal jsem mnohokrát před všední realitou. Dnes je všechno jinak. Komančismus je zaplať pánbůh pryč a dny, kdy mělo lipenské kino nějaký smysl, zřejmě taky. Nedávno jsem se vydal na film Toma Burtona Velká ryba. Hrál se pouze jeden jediný den, zato hned dvakrát. Odpoledne a večer. Moc rád bych věděl, kdo tuhle demenci vymyslel. Řekl jsem si, že půjdu raději na večerní představení, protože tam je větší šance, že ještě někdo přijde. Leč chyba lávky, lidi přišli odpoledně a večer jsem tam byl sám a nic mi nezahráli. To jsem se tenkrát fakt nas… Hrát dvakrát denně se v Lipníku opravdu vyplatí, protože průměrná návštěvnost je 25 lidí na představení. Docela by mě zajímalo, z čeho ten průměr počítali, když většinou se pro neúčast vůbec nehraje. Nedá se nic dělat, městys Lipník a jeho obyvatelé si kino prostě nezaslouží. Takže milé kino pozóór. Rozchod!