Kól si v devatenácti pořídil dítě a od té doby žije na jiné planetě. Bucin dospěl a posral se z toho. Hroch je psychicky závislý na své matce a Člověk se blbě oženil. Z mých lipenských kamarádů toho moc nezbylo. Semlel je život, a to je nám teprve přes třicet. Zůstal jsem sám ve svém městě. Ve městě, jehož největším problémem je právě personální vyprázdněnost. Chybí osobnosti, které by ho pozvedly. Nedávno jsem seděl v Gemu u stolu mladých lidí a poslouchal, jak se v Lipníku nedá žít, jak tady nic není, jaká je to díra. Je to fakt, není tady žádný rokový klub, dokonce ani diskotéka (což nechápu), hospody jsou taky nic moc, do kina se nehodí jít protože je v něm zima a smrad, nově navíc není pořádně slyšet zvuk. Co tedy mají večer puberťáci v Lipníku dělat? Sednout do taxíku a valit do Hranic, Přerova nebo Olomouce? Snít o tom, jak jednou vypadnou definitivně pryč? Nic jiného jim asi nezbývá. Mlaďoši nemají rádi svoje město, nechce se jim pro ně dýchat, něco pro ně udělat. Chtějí jen rychle zmizet jinam. To je první věc, kterou je třeba změnit. Až bude stát mladým lidem za to vrátit se po výšce zpátky, neodcházet do jiných větších měst, půjde už všechno jako po másle. Jestli ta doba ale nekdy přijde, to fakt nevím.