WAGNEROVÁ: KAFKA

Alena Wagnerová: V ohnisku nepokoje. Hermann Kafka a jeho rodina. Praha: Prostor 2003, 236 stran, 249 Kč.

Brněnsko-saarbrückenská prozaička a literárněvědná esejistka Alena Wagnerová v roce 1997 vydala v nakladatelství Bollmann monografii Die Familie Kafka aus Prag s podtitulem Im Hauptquartier des Lärms, druhého vydání se kniha dočkala ve Fischer-Taschenbuch v roce 2001. Český překlad knihy (pod kterým je podepsána Lucy Topoľská) variuje německý název, jímž Franz Kafka v deníkovém záznamu z listopadu 1911 popsal svůj pokoj ("Ich sitze in meinem Zimmer im Hauptquartier des Lärms der ganzen Wohnung."), v méně zřetelné, ale českému čtenáři snad pochopitelnější V ohnisku nepokoje.
Onen "hlavní stan hluku" je metaforou typickou pro židovskou kulturu, v níž hraje "stan" a "stany" nepochybně významnější roli než v kultuře křesťanské. A židovství je také důležitým námětem knihy, která se pokouší Kafku vnímat v rámci jeho rodinných kořenů. Ve velmi čtivém a informačně bohatém textu nás Wagnerová provází nejprve generacemi Kafkových předků z otcovy i matčiny strany - snaží se ve zkratce vykreslit svět vesnických židů, do něhož patřili osečtí předkové Hermanna Kafky. Po zrovnoprávnění Židů s křesťany v roce 1849 tento svět rychle zanikl, protože neasimilovaní Židé se během několik desetiletí takřka bez výjimky přesunuli do měst, tedy do prostředí, v němž už po generace žili poděbradští předkové Kafkovy matky Julie Löwyové. Pro 19. století si Wagnerová pomáhá citacemi z "realistické" beletrie (zjm. pozapomenutým Vojtěchem Rakousem), kterými se snaží oživit hrstku životopisných dat, které nám dává kafkovské bádání k dispozici. Archivář tu nemůže nepředpokládat, že odborným výzkumem by se dalo zjistit o něco víc, nicméně po esejistické práci to samozřejmě nemůže nikdo chtít. Na druhou stranu ovšem Wagnerová není závislá jen na publikovaných materiálech, v několika případech koriguje léta tradované údaje právě konfrontací s prameny či rozhovory s pamětníky. Ve druhé kapitole se autorka soustředí na rodiče Franze Kafky. Líčení je fundované a dosahuje vysoké míry plastičnosti - na některých místech je ovšem snaha o vykreslení mírně přehnaná, to tehdy, když se snaží zodpovídat jakési implicitní "typické otázky": "Není známo, zda Julie Kafková svého prvorozeného sama kojila, nebo zda ho svěřila kojné, jak to bývalo zvykem." Oproti některým kafkologickým titulům se ovšem Wagnerová snaží Franze Kafku nemýtizovat, míří přesně opačným směrem - popsat na něm to typické a normální. Hlavní důraz klade na zachycení vztahů rodičů a dětí - z řady pramenů pak dospívá ke korekci obrazu bezútěšného dětství, který Franz Kafka do jisté míry navodil svým Dopisem otci. Manželství Julie a Hermanna Kafkových se tak Wagnerové jeví jako vysloveně šťastné a na samotném Hermannovi Kafkovi nachází řadu sympatických rysů.
Při četbě nedávno objevených pamětí Františka X. Bašíka (Prostor, 2003), který v nich popisuje mj. svá učňovská léta u Hermanna Kafky, se ovšem naskýtá otázka, nebylo-li možno pro "rehabilitaci Hermanna Kafky" z těchto vzpomínek vytěžit víc. Kniha Wagnerové vznikla před objevením Bašíkových pamětí a vsunuté věty z tohoto materiálu by potřebovaly trochu lepší zapracování do tkáně textu.
V prvních třech desetiletích 20. století se Wagnerová věnuje především sourozeneckým vztahům v Kafkovic rodině a životním osudům Franzových tří sester. Zde vrcholí židovské téma knihy - ve třech generacích jsme mohli sledovat postupný rozpad tradičního židovského společenství a náboženství, od vesnické komunity v Oseku, kterou z ní pocházející Hermann Kafka vnímal především jako "stan bídy", přes postupnou sekularizaci v podnikatelském prostředí Prahy až po recepci sionistických myšlenek u nábožensky indiferentní Ottly a jejího bratra Franze. Temné finále patří nacistickým vyhlazovacím táborům, v nichž zahynuly všechny tři Franzovy sestry.
Zajímavý a v českém prostředí paradoxně málo reflektovaný je vztah Kafkových k češtině a českému nacionalistickému hnutí. Zatímco osečtí Kafkovi v roce 1850 mluví česky, o padesát let později jsou již bilingvní německo-českou rodinou, orientovanou směrem k německé kultuře. Někdy v roce 1918 píše Julie Kafková dceři Ottle o jejím nápadníkovi Josefu Davidovi: "Já a také otec k němu chováme sympatie; jen kdyby chtěl alespoň trochu mluvit německy; ale on neřekne německy ani slovo, a třebaže mluvíme česky dost dobře, přece jen nás to namáhá, když jsme nuceni celý večer mluvit česky." (dopis je samozřejmě psán německy).
Neměl by vzniknout dojem, že samotný Franz Kafka je ponechán stranou líčení - i jeho lidskému osudu je věnován prostor. Jeho problémy s rodiči či milostné vztahy se tu však nejeví jako středy vesmíru, ale jako záležitosti běžné a všední. Bohužel s koncem knihy, který pojednává o úmírání v rodině Kafkových, se autorka občas uchyluje k až příliš patetickému výrazu, jenž se k dosavadnímu střízlivému tónu textu příliš nehodí.
Až na odbytou sazbu je kniha Aleny Wagnerové hodna koupě nejen kafkovských badatelů, ale i běžných kultivovaných čtenářů. Vždyť těm je určena především.
JIŘÍ J. K. NEBESKÝ