HRANICKÉ VEŘEJNÉ HLASOVÁNÍ - exkluzivně pro Hnutí Duha

1. Vesměs všechny strany, zvolené v listopadu 2002 do zastupitelstva města Hranice, ve svých programech slibovaly vybudování nového sportoviště - většinou krytého bazénu. Nechyběly ovšem ani hlasy, že by bylo smysluplnější vybudovat zimní stadion. Rozpočet města byl však za daných okolností schopen ufinancovat pouze jeden z těchto projektů.

2. Zdálo se vhodné volbu mezi těmito dvěma projekty nechat na občanech a pokusit tak o lehkou inovaci vztahů instituce města a občanů. Položená otázka byla dostatečně jednoduchá na pochopení a s jistým množstvím doprovodných informací se každý občan mohl rozhodovat relativně "objektivně".

3. Původně mělo být hlasování technicky řešeno formou referenda - tedy volební místnosti, seznamy voličů atd. Velmi vhodné se zdálo spojit hlasování s referendem o vstupu ČR do EU, což by minimalizovalo náklady na provedení hlasování. (Upozorňujeme však, že i kdyby hlasování mělo formu referenda, pro zastupitele by nemohlo být závazné, jelikož skutečné referendum musí být vyvoláno přáním stanoveného počtu občanů. - To je poměrně paradoxní.) Nakonec se ale většina politické reprezentace přiklonila k tomu, že hlasování by mělo proběhnout separátně a to samozřejmě nikoli technickou formou referenda, jehož náklady by dosáhly několika set tisíc korun. Zbývala tedy pouze možnost jakési ankety, jejímž vhodnějším označením bylo "veřejné hlasování".

4. Velká část zastupitelů vnímala celou akci jako věc zbytečnou, ale pokud by nebyla nákladná, byly ochotni ji tolerovat; v lepším případě pro ně představovalo hlasování možnost zapojit lidi do rozhodování a zároveň tak rozhodnutí o výstavbě sportoviště učinit relativně nenapadnutelným. Žalostné ovšem byly představy o technickém provedení, kdy dalo velkou práci je přesvědčit, že pouhé vytisknutí anketního lístku v novinách s možností jej poslat poštou či osobně doručit na radnici, není moudré, protože množství občanů, kteří se zapojí, bude minimální.

5. Nakonec byl realizován následující model: byly vytištěny hlasovací lístky se třemi možnostmi volby: 1. zimní stadion, 2. krytý bazén, 3. něco jiného s možností doplnění. První dvě možnosti byly opatřeny rámcovými technickými údaji a odhadovanými náklady. Na celou kampaň zbývalo pouze pět týdnů (!), ukázalo se že přes řadu zádrhelů je úřad - v našem případě odbor kultury ve spolupráci s místostarostou a jedním radním - schopen realizovat i takovýto "nový" úkol. Hlasovací lístek byl dvakrát otištěn v místním týdeníku, byl k dispozici u hlasovacích uren (2 v Hranicích, další v jednotlivých integrovaných obcích) a byl distribuován prostřednictvím škol - každý žák dostal 3 lístky (pro sebe a pro rodiče), které se měly zase prostřednictvím škol vybrat a doručit úřadu. Přirozeně na všech úrovních docházelo k drobnějším kiksům, takže některé třídy doručovaly lístky přímo do urniček atd. Tato "školní varianta" se ukázala jako neobyčejně šťastná, protože děti i jejich rodiče vyplnění anketního lístku částečně vnímali jako "školní úkol" (což jim zároveň nebránilo vyjádřit se k danému problému podle svého názoru). Distribuce lístků přes školy byla ovšem smysluplná proto, že v anketě mohli hlasovat všichni lidé bez omezení věku. (Nepříliš nákladné by ovšem bylo také rozeslání lístků do všech domácností ve městě.) Celkem bylo distribuováno skoro 17 tisíc lístků (nepočítaje v to dalších cca 16 tisíc v novinách). Vrátilo se jich 5027. Což je o něco víc než 25% všech obyvatel města.

6. Kromě tzv. zastavovací studie pro zvolený areál a několika rámcových technických informací, bohužel nebyly k dispozici podrobnější podklady k rozhodování, což bylo občas kritizováno (v diskuzních fórech na internetu), ale v danou chvíli žádné jiné materiály neexistovaly. Vše bylo načasováno tak, aby vzápětí po hlasování zastupitelstvo rozhodlo o výstavbě daného sportoviště. Nakonec se však ukázalo, že definitivní rozhodnutí bude potřeba odložit o 3 měsíce, takže anketa mohla také proběhnout později a s lepšími podklady.

7. Zvolený způsob hlasování samozřejmě vyvolával obavy, zda jej nebude zneužito dodáním "falešných lístků", proti tomu bylo namířeno doplnění anketního lístku o jméno, rok narození a bydliště hlasujícího. To teoreticky umožňovalo následnou kontrolu podle evidence občanů, prakticky by ovšem bylo velmi obtížné ji provést. Toto "odstrašující opatření" však zároveň ruší anonymitu, která sama je iniciátorem podvodů. Vzhledem ke zvolené metodě distribuce a sběru lístků, kdy se část vracela z uren, ale větší část ze škol, bylo prakticky nemožné, aby k rozsáhlejšímu podvodu došlo, ale přesvědčit o tom některé lidi, bylo skoro nemožné. Naštěstí pro organizátory hlasování byl výsledný poměr 3,6 : 1 tak přesvědčivý, že veřejnost jej přijala jako "pravdivý" obraz situace. V případě, že by výsledek měl být jen těsný, anketa by bohužel nemohla být dostatečnou legitimizací rozhodnutí, protože k drobným podvodům skutečně mohlo dojít a třeba 178 lístků bylo vyřazeno jako neplatné, protože to byly buď evidentními podvody, nebo byly anonymní. Dalším úskalím, které by činilo výsledek hlasování problematickým při těsném výsledku, byla lehce nejasná skupina hlasovatelů - inzerováno bylo, že hlasovat mohou všichni bez rozdílu věku - co ale s lístkem dvouletého dítěte, vyplněným rodiči?; vzhledem k distribuci přes školy se v anketě nemohly neobjevit lístky lidí, jejichž trvalým bydlištěm nejsou Hranice (ale vzhledem k tomu, že bydlí v okolí, zřejmě by sportoviště využívali) - i to by těsný výsledek znevěrohodnilo.

8. Vzhledem k nedlouhému času pro kampaň se příliš nerozproudila novinová debata o tom, kterému sportovišti dát přednost, ale na neoficiální úrovni se téma stalo námětem řady hovorů, takže "zatažení veřejnosti do rozhodování" se částečně jistě uskutečnilo. Obecně to zřejmě byla akce s pozitivním ohlasem. Bezprostředně po anketě se zastupitelstvo usneslo takto:

Usnesení 134 / 26. 6. 2003 Zastupitelstvo města Hranice:
1/ s c h v a l u j e na základě provedené ankety záměr výstavby krytého plaveckého bazénu
2/ b e r e n a v ě d o m í varianty možné lokalizace krytého bazénu (v lokalitě Žáčkova a Vápenka Černotín a další lokality ),
3/ u s t a n o v u j e pracovní skupinu ve složení Mgr. Petr Flajšar - předseda komise, Mgr. Miroslav Wildner, Radomír Fojtů, Jaroslav Sedláček, Ing. Jiří Haša, Mgr. Miroslav Raindl, Marcel Hercík , Barbora Šimečková, Ing. Radka Ondriášová, Ing. Vladimír Vyplelík
4/ u k l á d á pracovní skupině předložit na zasedání zastupitelstva města dne 9.10. 2003 k posouzení rozbor výhodnosti jednotlivých lokalit podložený expertízou dvou nezávislých poradenských firem.

Pro anketu a její přijetí občany by samozřejmě bylo výhodnější, kdyby hned v červnu padlo definitivní rozhodnutí. Ale iluze některých občanů, že bazén se začne stavět hned v červenci (přestože i anketní lístky mluvily o roce 2005-6) by to zřejmě nevyvrátilo.

9. O konání hlasování nebylo vydáno žádné rozhodnutí rady či zastupitelstva, pouze byl jedním rozhodnutím jeden člověk pověřen jejím organizováním. Právní závaznost ankety samotné není žádná. Tento model hlasování není použitelný jako nátlakový prostředek na neochotné zastupitelstvo, je spíše nástrojem zastupitelstva pro komunikaci s občany.

10. Podobná hlasování by bylo smysluplné pořádat zhruba jednou do roka (pokud existují taková témata, k nimž se občanů mohou a chtějí vyjádřit), nikoli častěji. A ideálně až poté, kdy začnou být vidět (!) první výsledky předchozího hlasování.

10. září 2003 | Jiří J. K. Nebeský