Jiří J. K. Nebeský (jjknebesky@seznam.cz)
Cesta za informacemi

1. Se zákonem 106/1999 jsem se poprvé setkal na začátku roku 2001. Spolu s několika přáteli jsme už dva roky předtím začali veřejně kritizovat některé kroky radnice v Hranicích, ani ne 20titisícovém městě na střední Moravě. Zprvu to bylo spontánní vylepování plakátů a články v tisku, pak tvorba komplexnějších www stránek naší "občanské iniciativy" Příjemný úder (http://hranice.tripod.com/puder/). Osobně jsem ovšem stále nechápal, co vede některé zastupitele k podpoře značně "nestandardního" chování pana starosty a několika jeho kolegů z městské rady (mediálně na sebe nejvíc upozornili kauzou kolem pozemku paní Regecové při budování průmyslové zóny pro továrnu firmy Philips http://hranice.tripod.com/puder/nove.htm), když mnohem snadnější by bylo distancovat se od jeho chování.

2. Postupně jsem začal větší pozornost věnovat tomu co se po městě říká o ekonomickém propojení mezi zastupiteli a městskou pokladnou a izolované informace jsem začal skládat dohromady. Zpočátku spíše "morálněapelativní" činnost Příjemného úderu se tedy přenesla do roviny "kritiky střetu zájmů" - byl v tom vědomý záměr: fakt zneužívání finančních prostředků je u nás (bohužel) pádnější argument v "politickém zápase" než překračování norem "slušného chování" či "potlačování svobody slova". Začal jsem tedy využívat zákon 106 jako nástroj pro získávání informací o ekonomickém chování zastupitelů.

3. Nejprve jsem na základě dat z obchodního a živnostenského restříku (www.rejstrik.cz) vytvořil seznam všech ekonomických subjektů spjatých přímo či nepřímo (skrz příbuzenské svazky) se členy zastupitelstva a vzápětí jsem finanční odbor MěÚ Hranice požádal o poskytnutí výše plateb, které putovaly z městské pokladny na konta oněch firem v uplynulých letech.

4. Stejně jako v jiných případech, kdy jsem podával první žádost konkrétnímu odboru, jsem byl odmítnut. Vysvětluji si to nejen politickým tlakem ze strany vedení radnice, ale také nezkušeností úředníků, kteří se zákonem 106/1999 seznamovali v roce 2001 poprvé. Rada města odvolání vyhověla (http://hranice.tripod.com/puder/faksimile/firmy4.gif).

5. Svou "občanskou angažovanost" v téhle oblasti se snažím brát především jako průzkum neznámého (je to také obrana před přílišnou osobní angažovaností, která člověku připravuje bezesné noci a hodiny prožité v nervozitě), takže se snažím v míře co nejméně osobní pochopit logiku instituce, se kterou se setkávám a s tím i logiku osobních zájmů, které se do každého kroku promítají. Bohužel data, která mám k dispozici nemůžou být úplná, takže následující poznámky jsou jen "pracovní hypotézy": Přestože by pro Radu města Hranice neměl být "žádný problém" odmítat odvolání bez jakéhokoli důvodu (= nezákonně) a spoléhat na dlouhé čekací doby u českých soudů, v některých případech mému odvolání vyhověla. Jednalo se pokaždé o sdělení ekonomických informací (kdo za jakou zakázku získal co). Domnívám se, že v těchto případech převážila jednoznačnost zákonné normy a strach z medializace typu: "nechtějí ani říct kolik jim dali z našich peněz". V okamžiku, kdy zákon skýtal byť minimální možnost nevyhovět, Rada toho využila a odvolání zamítla.

6. Zároveň byla bez výjimky zamítnuta všechna odvolání proti rozhodnutím starosty města - jakkoli byla zjevně nezákonná. Mezi mnou a starostou města se postupně vytvořil dost napjatý vztah, který je vlastně permanentním střetem. Když mluvím o osobních vztazích: setkání s právničkou, která je placena městem jako "městský právník" bylo velmi tristní. Argumentovala doslova tím, že já jako laik nemůžu o jejím názoru pochybovat, protože ona je právnička. Bylo legrační, že přítomný tajemník úřadu se snažil situaci mírnit slovy "no, pochybovat přece může". Teď si uvědomuju, že plno na vlas stejných historek si člověk může přečíst na většině webových stránek občanských iniciativ, které se snaží o podobné věci jako Příjemný úder. To je poměrně legrační jev "našich" aktivit, protože emocionální prožitek z takovýchto setkáních s "mocnými" je nepřenosný, tudíž málo působivý pro nezúčastněné...

7. Pokud jde o informace ohledně finančních částek putujících na konta "zastupitelských" firem, odvolání bylo vyhověno a finanční odbor mi je připravil. Pouze požadoval úhradu ve výši 2432 Kč s tím, že vyhledávání informací trvalo 20 hodin, průměrný hodinový plat je 90,07 Kč + zdravotní a sociální pojištění, přičemž ale "není započteno použití PC, tiskárny a papír" (http://hranice.tripod.com/puder/faksimile/firmy5.gif). Samozřejmě jsem byl po všech možných peripetiích odhodlán věc dotáhnout do konce, takže jsem peníze sehnal. Celkem jsem za dva roky zaplatil finančnímu odboru 5006 Kč... Zajímavé je, že vcelku sympatický vedoucí finančního odboru mě ujišťoval, že vyhledávání skutečně trvalo tolik a tolik hodin, že se mě nesnaží nijak "okrást". To mě ale nepřimělo nevidět v tom šikanování...

8. Ekonomické informace, které jsem získal, mi poskytly smysluplnou interpretaci chování větší části zastupitelů - buď oni sami, nebo jejich rodinní příslušníci získávali městské zakázky, eventuálně byli nominováni do správní či dozorčí rady městské akciové společnosti. Tyto údaje jsem zveřejnil na internetu (http://hranice.tripod.com/zastupitele/), přestože neoficiální reakce ze strany zastupitelů byla bouřlivá, na mediální úrovni zavládlo mlčení. Mlčení je myslím v téhle oblasti nejúčinnějším způsobem obrany.

9. Druhá část podávaných žádostí už směřovala k obecnějším informacím, které se pro mě mohly stát zdrojem dalších "nepohodlných" informací. Jednalo se především o texty usnesení a zápisů z jednání rady a zastupitelstva. Hranický MěÚ (konkrétně starosta města) se přiklonil k takovému výkladu zákona, že zákon o obcích je tzv. speciální vůči zákonu o informacích, takže texty zápisů z jednání zastupitelstva mi musí dát k dispozici, ale nedá mi (v jeho interpretaci: nesmí mi dát) tyto texty s sebou čili okopírované nebo na disketě. Přestože jsem v odvolání argumentoval právně relevantním způsobem (totiž, že zákon o obcích se vztahuje k jinému okruhu osob než zákon o informacích, tudíž speciální normou být nemůže), Rada města mi nevyhověla. Zajímavé ale bylo, že mi odmítla předat rozhodnutí. Pouze o mém odvolání rozhodla, ale nevydala zdůvodnění (přestože právničce města určila její vypracování). Je to zdánlivě naprosto nesmyslné, ale svou logiku to má: předpokládám, že zaprvé byla ve hře otázka 60tidenní lhůty, ve které je nutno žalobu podat - já jsem text usnesení urgoval, ale úřad stále nic neposílal, takže možná doufal, že lhůtu promeškám. Zadruhé si myslím, že neochota odmítnutí zdůvodnit byla dána chabostí právní argumentace, na níž úřad své rozhodnutí zakládal. Zatřetí byla ve hře opět osobní averze mezi starostou a mnou, která mu zřejmě neumožnila rozhodnout jinak - celý problém sice není právně nezajímavý, ale texty jsem stejně k dispozici dostal, šlo jen o ztížení přístupu k nim.

10. Když jsem zjistil, že nezbude než podat na Městský úřad (správně Radu města) žalobu, nastaly nejtěžší chvíle "života aktivisty", protože se mi dlouho nedařilo sehnat advokáta, který by se případu chtěl ujmout. Teprve mnohem později jsem zjistil, že kdybych žádost podával pod hlavičkou právního subjektu, mohl mě/nás při žalobě zastupovat přítel s právnickým vzděláním (Jiří Nezhyba, dnes EPS). Nakonec pomohla maminka "mé" dívky, doporučila mě své známé s advokátní praxí a jako právnička žalobu také sama vypracovala. Po roce Krajský soud v Ostravě rozhodnutí Rady města Hranice zrušil. Jenže jí pouze nařídil konečně vydat rozhodnutí se zdůvodněním. To se stalo a já tedy podal žalobu novou - totiž proti zamítavému rozhodnutí. (blíže viz http://hranice.tripod.com/puder/infoeko/2zaloba.htm) O něm však soud rozhodne až po letošních komunálních volbách, od nichž si slibuju změnu politické situace ve městě...

11. Soud v můj prospěch rozhodl ještě ve druhé žalobě, ale v ní bylo rozhodnutí pana starosty od počátku tak evidentně nezákonné, že není zajímavé o tom psát (http://hranice.tripod.com/puder/infoeko/zaloba.htm). Pozornost si spíš zaslouží odvolání, kterým nebylo vyhověno, ale žalobu jsem nepodal - z důvodů především ekonomických. V těchto případech jsem si věcí nebyl úplně jistý, právně jsou to docela zajímavé problémy: po zkušenostech s placením za informace finančnímu odboru jsem dostal "geniální" nápad - požádal jsem odbor o celou databázi odeslaných faktur vypálenou na CD. Odmítnutí bylo zdůvodněno tím, že některé údaje v databázi jsou chráněny zákonem na ochranu osobních údajů (což je, jak známo, norma, která je nejčastěji používána proti zákonu o informacích) a problematikou práv k softwaru.

12. Odmítnut jsem byl také ve chvíli, kdy jsem požádal o zpřístupnění zápisů z jednání Rady města. S odvoláním na §16 zákona o obcích (který zápisy z jednání rady neuvádí) mi to nebylo umožněno. Sliboval jsem si od textů ještě "pikantnější" repliky, něž které padají při jednáních zastupitelstva. Při odvolání jsem argumentoval §101 téhož zákona, který říká, že zápisy musí být "uloženy k nahlédnutí". Neuspěl jsem, k žalobě jsem nepřistoupil (http://hranice.tripod.com/puder/infoeko/informace.htm). O něco později jsem se pídil po jednom zápisu z jednání jisté komise MěÚ - k mému překvapení se ukázalo, že takové zápisy se vůbec nepořizují (alespoň mi to tvrdila právnička hranického úřadu), přestože zákon mluví opět o tom, že mají být "uloženy k nahlédnutí".

13. Často jsem popisované žádosti a odvolání probíral s Jirkou Nezhybou, tehdy ministerským úředníkem, takže jsem měl možnost porovnávat své vidění věcí s tím, co mi Jirka zprostředkovával o "životě úředníků". Říkal například: ty jsi vlastně tzv. notorický stěžovatel, já vím že nejsi, ale podle počtu žádostí to tak působí. Atd. Specifické na naší situaci je ovšem role volených "zástupců lidu", spíš než s nekorektním jednáním úředníků jsem se setkal s arogancí starosty, radních a zastupitelů. Má to ovšem jednu výhodu - za několik týdnů budou volby, které můžou tváře a chování zastupitelů změnit. Také kandiduji.

14. Práce "občanského aktivisty" mi umožnila seznámit se s řadou "podobně orientovaných" lidí. Při setkáních jsem si uvědomil, že základní nutností pro zachování duševního zdraví je kritičnost k faktům. Nezačít si nikdy představovat, že na jedné straně jsem já, na druhé "oni" (= mocní), nikdy to tak není, skupinka "mocných" je vždycky velmi rozrůzněná v zájmech a motivacích (stejně jako skupinka "aktivistů"). To úplně hlavní ale je - nezatrpknout. Není nic smutnější než pohled na člověka, který ve svém spravedlivém "zápase" zapomněl na sebe. Berme svůj "aktivismus" především jako zaměstnání.

15. Když opustím osobní historii používání zákona 106 a pokusím se shrnout své zkušenosti s ním, musím napsat: pokud je situace normální, člověk získá z úřadů informace bez použití tohoto zákona, ten přichází na řadu vlastně až v nenormální situaci. Zdá se mi, jakoby zákon byl určen úředníkům, kteří jednají s člověkem "z pozice moci" - nechtějí dávat informace "z podstaty" svého pojetí své profese. Jenže zákon jakoby moc nepočítal s mnohem častějším důvodem zadržování informací - ten nastává ve chvíli, kdy požadované informace jsou "nepohodlné" pro úředníka samého, jeho nadřízené či kolegy. Tento zákon neobsahuje žádné kontrolní mechanismy a nepočítá s žádnými sankcemi, takže nemůže vytvořit dostatečnou protiváhu osobním zájmům, které se mohou dostat do hry. Do značné míry je to zákon špatný a nekoncepční, ale umožňuje "občanům" postavit svůj "spor" s institucí na "oficiální" úroveň, což je věc nedocenitelně dobrá. Věřím, že za dvacet let bude moci být zákon zrušen a vystačíme si s dobrým správním řádem v prostředí fungující justice.

16. V jednom případě jsem žádal starostu města o informace, které mi neposkytl. Protože jsem měl podezření, že případ, kterého se žádost týkala, by mohl být trestným činem, podal jsem na Policii ČR trestní oznámení. Ukázalo se, že starosta sice nejednal v "zákonných regulích", ale trestný čin to nebyl (http://hranice.tripod.com/puder/infoeko/zaloba.htm). Díky policejnímu vyšetřování jsem ovšem kýžené informace získal o devět měsíců dřív než Krajský soud vydal rozsudek (který mi právo na tyto informace přiznal)...

Stránky Příjemného úderu http://hranice.tripod.com/puder/.

(psáno pro www.ostosest.cz)